Farní muzeum

Titulní strana » Historie

Budova Farního muzea

farní budova

Muzeum bylo vytvořeno v budově bývalé fary, která nebyla léta využívána. A k čemu vlastně tento objekt a jeho jednotlivé místnosti sloužily?

Objekt fary sloužil k výkonu církevní správy a zároveň byl i obydlím správce farnosti a jeho služebného personálu. Fara s kostelem tradičně patřily ve vesnickém prostředí k výstavnějším stavbám a plnily funkci duchovního a zpravidla i společensko-kulturního centra celé vesnice.

Vzhledem k tomu, že každá fara fungovala jako samostatná a ekonomicky soběstačná jednotka, byl součástí farního areálu i hospodářský dvůr, stáje, stodola, chlévy a kurník. Zahrada sloužila pro pěstování ovoce, zeleniny, bylinek a především květin k výzdobě kostela.

Vlastní obytná budova je zděná, přízemní, obdélníkového půdorysu. Interiér je v zásadě uspořádán do dvojtraktové dispozice odpovídající konci 18.století. Uprostřed východního traktu leží vstupní síň, ze které je přístupna většina dalších místností v budově. Nachází se zde také schodiště na půdu a záchod. Největší prostorou je bývalý farní sál.

farní sál

Farní sál sloužil především k reprezentativním účelům farnosti, jako byly slavnostní shromáždění, pořádání hostin a příjímání významných návštěv, například více či méně pravidelných biskupských vizitací. S tímto účelem souviselo i vybavení náročnějším nábytkem, velkým jídelním stolem, příborníkem, skleníkem apod.

V jižná části kondracké fary se nachází dvojice menších místností, z nichž jihovýchodní sloužila od začátku 19. století jako kuchyně. Původně byla asi o třetinu menší a byla nejspíše využívána jako pokoj kaplana. Avšak původní umístění kuchyně se nacházeno v dnešní místnosti dílny. Tento klenutý prostor tzv. černé kuchyně z druhé poloviny 17. století prostupoval celou šíří budovy. U jeho jižní stěny se v intaktní podobě zachovalo těleso chlebové pece. Černá kuchyně dostala svůj název pro způsob vaření na otevřeném ohni, kdy dým odcházel volně tzv. dýmníkem a zanechával na povrchu stěn vrstvu sazí.

Druhá místnost v jihozápadním nároží sloužila nepochybně jako soukromý pokoj faráře. Současně plnil funkci ložnice a koupelny. V současné době jsou stěny pokryty tapetami a pokoj je vybaven nábytkem z přelomu 19. a 20.století.

kancelář

Ze vstupní síně je dále přístupná větší místnost uprostřed západního traktu, kde se původně nacházela farní kancelář a archiv. Farní kancelář fungovala jako úřad s pevně danými úředními hodinami a vyřizovala v podstatě agendu, která dnes přísluší obcím nebo městům. Základem chodu farní kanceláře bylo vedení matrik – křestní, oddací a úmrtní. Často připravovala pro státní správu seznamy či statistiky např. nově narozených, zemřelých, nemanželských dětí, branců nebo očkovanců. Součástí práce farní kanceláře bylo i vedení archivu, kde se shromažďovaly kromě důležitých úředních spisů také odborné knihy nezbytné k úřadování (právní předpisy, kodexy, občanské zákoníky, školní zákony aj.).

V místech, kde jsou v současnosti zřízeny toalety pro návštěvníky, byl původně nečleněný prostor spižní komory. Ten byl později rozdělen na dvě části a sloužil také jako čeledník.

Schodiště u východní stěny umožňuje přístup do sklepa, který plnil zejména funkci komory a lednice k uložení potravin (tento prostor není bohužel pro návštěvníky z důvodu bezpečnosti přístupný).

Půda farní budov y byla pravděpodobně užívána jako sýpka a moučnice, avšak mohla sloužit i jako místo ke spaní pro ženskou čeleď. Dnes je tento prostor zrekonstruována a je vhodný na pořádání školení, přednášek, prezentací apod.